Roky jsem byl ten typický „příliš zaneprázdněný“. Odmítal jsem jedno pozvání za druhým, protože jsem ten čas radši trávil prací, sám, posouváním svých projektů.
Nepozná se to hned. Až jednoho dne zvedneš hlavu: přátelé přestali zvát, vztahy vyhasly bez jediné hádky, jen tichem. A když samota nakonec udeří, když chceš znovu rozdmýchat ta přátelství, která jsi nechal pozastavená, zjistíš, že to začalo být těžké. Tehdy jsem pochopil jednu věc: obnovit sociální okruh se neimprovizuje, na tom se pracuje.
Co jsem konkrétně udělal
Místo abych se obviňoval, udělal jsem to, co umím: bádat. Několik měsíců jsem shromažďoval seriózní vědecké studie o přátelství a sociálních vztazích, práce Jeffreyho Halla, Robina Dunbara, Leona Festingera nebo Roberta Zajonce, mimo jiné. A skutečně jsem je použil: znovu jsem navázal vyčerpaná přátelství a vytvořil i nová.
Z toho se zrodila Metoda 200 hodin. Je to to, co bych si byl tehdy přál, aby mi někdo podal: ten výzkum proměněný v konkrétní kroky, kde každý modul sleduje stejnou červenou nit, dobrovolně věnovat čas budování a upevňování svých vztahů.
Ať už byla samota zvolená, nebo ne, není to osud.
Moje přesvědčení
Nevěřím, že přátelství je dar vyhrazený pár vyvoleným. Je to dovednost, složená z hodin a opakovaných gest, a všechno, co je dovednost, se dá naučit. Přesně o tom je to, co tady sdílím: jasná, upřímná metoda, s 30denní zárukou.